Blog uživatele Petr Zemek

Někdo preferuje mezery, někdo tabelátory. Diskuse o tom, který způsob je lepší, bývají nekonečné, protože každý z nich má své pro a proti a každý programátor to vidí jinak, takže to nemá smysl řešit. V následujícím článku bych však chtěl argumentovat, proč není dobrý nápad v kódu tabelátory a mezery mixovat.

Když programátor napíše blok kódu či složitější podmínku, tak má tendenci k vytvořenému kusu kódu napsat vysvětlující komentář. Z hlediska pochopitelnosti kódu je to samozřejmě lepší, než kdyby se čtenář musel snažit pochopit význam analýzou kódu. V dnešním příspěvku si však ukážeme lepší alternativu: místo bloku kódu s komentářem napíšeme funkci.

Věděli jste, že od Pythonu verze 3 lze v identifikátorech používat i znaky mimo obvyklý rozsah [a-zA-Z0-9_]?

Tento příspěvek je určen především programátorům, kteří zatím nevidí důvod, proč psát jednotkové testy (angl. unit tests). Stručně v něm zmiňuji důvody, kvůli kterým se jednotkové testy vyplatí.

Dnes se podíváme na používání proměnné s nepříliš popisným názvem: flag.

Dnes se podíváme na to, jak přehledněji zapisovat a používat složitější regulární výrazy v Pythonu.

Dneska se podíváme na to, jak zjednodušit odstraňování prvků z kontejneru v C++.

Python obsahuje řadu vestavěných objektů, které jsou unikátní. Mezi notoricky známé patří např. None, True či False. Jedním z těch méně známých je výpustka (angl. ellipsis), zapsaná jako tři tečky (...).

Pravděpodobně víte, že u for cyklů v C (od C99) a C++ lze iterační proměnnou definovat přímo v inicializační části cyklu, tedy např. for (int i = 0; ...). Dokonce lze proměnných definovat více, např. for (int i = 0, j = 1; ...). V takovém případě ale musí mít shodný typ. Co když ale potřebujeme iterovat přes více proměnných, jejichž typ se liší?

Občas se vám může hodit vytvořit dočasný adresář, vstoupit do něj, vykonat určité akce, vrátit se zpět do původního adresáře a dočasný adresář zrušit. V dnešním příspěvku se podíváme na to, jak to (ne)dělat v Pythonu.