programování

Často se setkávám s tím, že se v C++ k ukončení řádku ve výstupu používá std::endl místo klasického '\n', které známe z Céčka. Důvod bývá různý, ale většinou je to něco ve stylu: "je to C++kovější řešení než '\n'" či "je to přenositelnější". V tomto příspěvku se dozvíte, že ani jeden důvod není pravdivý a že použití '\n' místo std::endl vám může značně urychlit běh programu.

Možná jste se již setkali s různými zápisy použití operátoru sizeof. Konkrétně se jedná např. o zápisy sizeof(int), sizeof(*p) a sizeof *p. Jaký je mezi těmito zápisy rozdíl a kdy je nutné použít závorky se dočtete v následujícím příspěvku.

Více než často vídávám, že se do hlavičkových souborů dává tzv. using direktiva ve tvaru using namespace xxx;. Nejčastější je using namespace std;. V následujícím příspěvku se dozvíte, proč je to špatný nápad a důvody, proč to nedělat.

Se standardní funkcí exit(), která ukončí běh programu, se již asi setkal každý, kdo alespoň trochu programoval v jazyce C. Tato funkce spadá do kategorie funkcí, které se po zavolání nevracejí na místo, odkud byly volány. Méně se však ví, že kromě zmiňované funkce exit() je v jazyce C řada dalších funkcí, které vykazují podobné chování. A právě o nich bude tento příspěvek. V závěru se také podíváme na nové klíčové slovo _Noreturn, které je v souvislosti s tímto tématem k dispozici od ISO C11 (nejnovější standard jazyka C).

Dneska se podíváme na to, jak lze různými způsoby iterovat přes standardní kontejnery a jak si stojí tyto způsoby ve vzájemném porovnání z hlediska rychlosti. Mrkneme se i na to, co s tím dokáže udělat překladač při zapnutí optimalizací.

Vítejte v prvním díle nového seriálu na mém blogu: chyby v návrhu. Budeme se zabývat častými chybami v návrhu, kterých se dopouští (nejen) začínající programátoři. Dnes si povíme něco o situacích, kdy má třída příliš mnoho odpovědností.

Možná jste se už během své programátorské praxe dostali do situace, kdy jste potřebovali vaši bázovou třídu udělat čistě virtuální, ale žádná z metod k tomu nebyla vhodná. Jednou z možností, která je nepříliš známá, je využít destruktor. O tom, jak to udělat, je následující příspěvek.

Někteří již možná zaregistrovali, že v sprnu loňského roku byl schválen nový standard jazyka C++: ISO C++11. Ten byl během své přípravy znám pod názvem C++0x. O tom, co je v něm nového oproti předchozímu standardu, C++98, se dozvíte v tomto velmi dlouhém příspěvku :).

Troufám si tvrdit, že většina programátorů o klíčovém slovu this slyšela a ví, že se jedná o automaticky zpřístupněný ukazatel v metodě, který ukazuje na objekt, na kterém byla metoda zavolána. Obvykle se s tímto klíčovým slovem nesetkáte, protože když v metodě voláte jiné metody či přistupujete na datové složky objektu, tak je onen ukazatel implicitní. Jsou ovšem situace, ve kterých je použití tohoto klíčového slova nutné. A o těchto situacích bude následující příspěvek.

Jak jistě z kurzů assembleru víte, existují dva typy bitových posunů doprava: aritmetický a logický. Pokud se tento posun aplikuje na kladné číslo, tak jsou oba typy totožné. Rozdíl nastane u posuvu záporných čísel, kdy logický posun doplňuje zleva nuly, kdežto aritmetický kopíruje znaménkový bit, který je 1 u záporných čísel ve dvojkovém doplňku. Operátor >> v Pythonu je aritmetický posun doprava. Následující příspěvek se snaží o implementaci logického posunu do Pythonu.