Před hodinou jsem se vrátil ze srazu naší třídy ze základní školy po 8,5 letech. Je zajímavé, co si člověk při takových setkáních uvědomí...
Z kluků se stali řízci, z holek se staly ženy. Ať chceme nebo ne, tak všichni stárneme a měníme se. Kdyby někteří ze spolužáků prošli vedle mě -- třeba v obchodě -- tak bych je asi nepoznal. Pokud ale toto překousnete, tak zjistíte, že ač se lidé mění navenek, tak uvnitř zůstavají stejní. Kdo byl srandista, je srandistou pořád. Kdo byl tišší typ, je jím stále.
Nevidět to na vlastní oči, tak bych nevěřil, co se za takovou dobu může změnit. Je zvláštní, kudy se lidské životy ubírají. To, co byste do některých neřekli, se stalo, a to, co jste si mysleli, že někteří udělají, se nestalo.
Možná zbytečný příspěvek, ale toto setkání ve mně cosi zanechalo...
P.S.: Už vím, co je dobrman bonsaj :)).
pěkné
určitě ne zbytečný příspěvek, takové zamyšlení má imo v životě stejnou ne-li větší váhu, než ryze praktický článek z oblasti programování :)