Když chcete v Pythonu vyhodit výjimku, napíšete raise Exception. Od Pythonu 3 existuje méně známé rozšířená příkazu raise obsahující dodatek from AnotherException. Právě o tomto rozšíření pojednává následující příspěvek.
Někdo preferuje mezery, někdo tabelátory. Diskuse o tom, který způsob je lepší, bývají nekonečné, protože každý z nich má své pro a proti a každý programátor to vidí jinak, takže to nemá smysl řešit. V následujícím článku bych však chtěl argumentovat, proč není dobrý nápad v kódu tabelátory a mezery mixovat.
Když programátor napíše blok kódu či složitější podmínku, tak má tendenci k vytvořenému kusu kódu napsat vysvětlující komentář. Z hlediska pochopitelnosti kódu je to samozřejmě lepší, než kdyby se čtenář musel snažit pochopit význam analýzou kódu. V dnešním příspěvku si však ukážeme lepší alternativu: místo bloku kódu s komentářem napíšeme funkci.
Tento příspěvek je určen především programátorům, kteří zatím nevidí důvod, proč psát jednotkové testy (angl. unit tests). Stručně v něm zmiňuji důvody, kvůli kterým se jednotkové testy vyplatí.
Python obsahuje řadu vestavěných objektů, které jsou unikátní. Mezi notoricky známé patří např. None, True či False. Jedním z těch méně známých je výpustka (angl. ellipsis), zapsaná jako tři tečky (...). V tomto příspěvku se dozvíte, o co jde a k čemu se tento objekt hodí.
Pravděpodobně víte, že u for cyklů v C (od C99) a C++ lze iterační proměnnou definovat přímo v inicializační části cyklu, tedy např. for (int i = 0; ...). Dokonce lze proměnných definovat více, např. for (int i = 0, j = 1; ...). V takovém případě ale musí mít shodný typ. Co když ale potřebujeme iterovat přes více proměnných, jejichž typ se liší? Je to možné, nebo je potřeba jednu z nich definovat před cyklem? Odpověď se dozvíte v tomto příspěvku.
