programování

Někteří již možná zaregistrovali, že v sprnu loňského roku byl schválen nový standard jazyka C++: ISO C++11. Ten byl během své přípravy znám pod názvem C++0x. O tom, co je v něm nového oproti předchozímu standardu, C++98, se dozvíte v tomto velmi dlouhém příspěvku :).

Troufám si tvrdit, že většina programátorů o klíčovém slovu this slyšela a ví, že se jedná o automaticky zpřístupněný ukazatel v metodě, který ukazuje na objekt, na kterém byla metoda zavolána. Obvykle se s tímto klíčovým slovem nesetkáte, protože když v metodě voláte jiné metody či přistupujete na datové složky objektu, tak je onen ukazatel implicitní. Jsou ovšem situace, ve kterých je použití tohoto klíčového slova nutné. A o těchto situacích bude následující příspěvek.

Jak jistě z kurzů assembleru víte, existují dva typy bitových posunů doprava: aritmetický a logický. Pokud se tento posun aplikuje na kladné číslo, tak jsou oba typy totožné. Rozdíl nastane u posuvu záporných čísel, kdy logický posun doplňuje zleva nuly, kdežto aritmetický kopíruje znaménkový bit, který je 1 u záporných čísel ve dvojkovém doplňku. Operátor >> v Pythonu je aritmetický posun doprava. Následující příspěvek se snaží o implementaci logického posunu do Pythonu.

Dneska se v krátkosti podíváme na jednu srandu z C a C++, konkrétně na to, že pozice jistých specifikátorů (např. typedef) nehraje roli.

Asi jste se již setkali s tím, že někdo při definici šablony používal klíčové slovo typename a někdo jiný zase class. O tom, zda je mezi nimi rozdíl a kdy použít které klíčové slovo je následující příspěvek.

Minule jsem zmínil, že při commitování do systémů pro správu revizí bychom se měli vyvarovat nadbytečných bílých znaků na koncích řádků. Kolega mě požádal, zda bych to mohl více rozvést, a já tak v následujícím příspěvku učiním :).

Přináším několik poznámek ke commitování (bez překladu, protože mě žádný vhodný nenapadá) do verzovacích systémů, abych se na ně mohl odkazovat v diskusích apod., měl je pohromadě a nemusel je psát všude od znova. V příspěvku počítám s tím, že jste součástí většího a dlouhodobějšího projektu a máte rádi pořádek. V opačném případě, např. pokud pracujete na něčem vlastním či pracujete na školním projektu v týmu složeném pouze z nepořádných studentů, moje poznámky s klidem ignorujte :).

O existenci ukazatelů na funkce většina programátorů v C a C++ ví, i když je třeba příliš nepoužívá. V následujícím příspěvku bych chtěl upozornit na některá syntaktická pozlátka, která lze při práci s ukazateli na funkce použít.

Shodou okolností jsem se dostal k zajímavému námětu na otázku, a tak toho hned využívám. Tentokrát bude úkolem vysvětlit chování programu. Zdroj otázky i původce řešení zveřejním až s uveřejněním řešení.

Když se zeptáte programátora v jazyce C na for cyklus, tak vám odvětí, že se skládá z hlavičky, která je tvořena třemi výrazy oddělenými středníky, kde do první se dává deklarace proměnných, do druhé podmínka ukončení cyklu, a do poslední akce provedená po každé iteraci. Každá z těchto částí je nepovinná. A pak následuje tělo cyklu. Co je ale zajímavé, tak je to, že to není tak úplně pravda a volitelnost částí záleží na typu for cyklu, který se použije.