Na téma tohoto příspěvku mě přiměl příspěvek Martina Kopty v článku Vim Plugins You Should Know About: snimpate.vim. O co jde? Drtivá většina programů umožňuje měnit své chování, vzhled atd. pomocí editace nastavení. Pokud vám něco nevyhovuje, případně chybí, a máte možnost to změnit, tak proč to neudělat, že? Co ale když budete pracovat s tímto programem na jiném stroji, kde nebudete mít své nastavení? Budete schopni s tímto programem obstojně pracovat? Nad těmito otázkami bych se chtěl v tomto příspěvku zamyslet.
Proč si upravovat nastavení programů?
Hned ze začátku bych chtěl napsat, že osobně jsem pro takové úpravy programu, které mně usnadní a zefektivní práci. Jelikož jsem na tyhle věci poměrně "hračička", tak se v nich celkem vyžívám :) Až se občas divím, že ještě nepoužívám Gentoo :). První potřeba razantních úprav u mě nastala v době, kdy jsem se věnoval progamingu (především UT99 a UT2003, ale i Q3 a CS). Je sice moc pěkné, že hra hýří barevnými efekty, ale s tím si vystačíte maximálně když hrajete proti počítači. Jako progamer požadujete především přehlednost, takže je třeba si hru patřičně nastavit. Největší možnosti úprav nastavení měl Q3 - šlo tam nastavit "prakticky cokoliv". Aby se to tady ale nezvrhlo v herní příspěvek, tak předložím jen malou ukázku. Standardní nastavení grafiky vypadá takto (mapa ztn3tounery1). V takovémto detailním prostředí se vám ale bude špatně orientovat a fádní model soupeře špatně rozeznáte od jiných scenerií, takže je potřeba sáhnout po editaci nastavení na něco přijatelnějšího. Že to vypadá hnusně? Ano, ale vám přece nejde o vzhled, ale o efektivitu a váš herní výkon!
Pokud se přesunu mimo hry, tak vymoženosti nastavení využívám kde se dá. Na prostředí KDE mně vyhovuje hlavně to, jak moc věcí se tam dá nastavit a ve výsledku mně to usnadňuje každodení práci. U interpretu shellu bash mně zase zefektivňuje práci možnost vytváření aliasů. Mezi nejčastější příkazy patří určitě ls, které používám s parametry -lA. Proč si tedy neurychlit psaní a nenamapovat si tento příkaz na písmeno l? Nebo make na m? Může se vám to zdát jako prkotina, ale když máte za den napsat třeba 500x make nebo 500x m, tak je to ve výsledku dost podstatné. No a pokud jde třeba o VIM, tak v něm aktuálně používám 17 pluginů (mimo těch, které jsou přímo v distribuci) a můj hlavní konfigurační soubor má přes 600 řádek. O tom ale někdy jindy.
Co nevýhody?
Výhody jsou zřejmé - urychlení a zefektivnění práce. Jaké jsou ale nevýhody? Ta největší je, že pokud máte pracovat na stroji, kde nemáte k dispozici své nastavení, tak se to negativně projeví na vaší schopnosti daný program efektivně používat a je to horším tím víc, čím víc jste si program upravili. Já to řeším tak, že pokud vím, že na daném stroji budu pracovat delší dobu, tak si prostě od sebe stáhnu konfigurační soubory a můžu se cítit jako doma. Samozřejmě, na nějaké krátké sezení se to nevyplatí, ale u něj o efektivitu nejde. Např. základy bashe či VIMu jsou všude stejné a na pár minut se bez zvláštních vychytávek obejdete. Druhá nevýhoda, která mě napadá, je ta, že pokud jste hračičkové jako já, tak u nastavování programu k obrazu svému můžete strávit enormní množství času :). To už je ale silně individuální.
Závěr
Co říci na závěr? Já jsem toho názoru, že úpravy nastavení programu pro zlepšení efektivity a usnadnění práce jsou důležité a bez nich bych se u některých programů neobešel. Nevýhod jsem si ale vědom. Martin ve svém komentáři psal, že používání velkých pluginů dělá z VIMu úplně jiný editor, který existuje pouze u vás a nikde jinde. S tím souhlasím, ale vzhledem k možnosti přenosu vašeho nastavení při potřebě dlouhdobější práce bych to nepovažoval za tak velkou nevýhodu - výhody, dle mého názoru, převažují.
A co si o upravování nastavení programů k obrazu svému myslíte vy?