V předchozích dvou dílech našeho seriálu o produktivitě jsme se zabývali správou, plánováním a plněním úkolů. Dnes se podíváme na další důležitý aspekt: klidné prostředí, které vám umožní plnou koncentraci na to, co děláte.
Od C++11 lze napsat for cyklus přes daný výčet hodnot (např. 1, 2, 2, 8, 13) mnohem jednodušším způsobem, než tomu bylo v C++98. V tomto krátkém příspěvku se podíváme, jak na to. Mrkneme se i na jedno rozšíření připravovaného standardu C++1z, které kód ještě o něco zjednoduší.
V dnešním příspěvku se podíváme na to, proč je dobré psát kód na jedné úrovni abstrakce (angl. single level of abstraction). Ukážeme si několik příkladů kódu, který tomuto principu nevyhovuje, poté jej upravíme a uvidíme, jaké výhody nám to přineslo.
O důležitosti snižování počtu #includovaných hlavičkových souborů v C a C++ jsem zde již psal. Důvodem je urychlení překladu, především pak toho inkrementálního během vývoje. V dnešním příspěvku se podíváme na nástroj include-what-you-use, který umí zbytečné #includy detekovat a případně i automaticky odstranit či nahradit za dopředné deklarace.
Existuje mnoho druhů duplikace. Nejznámějším typem je duplikování kódu. Mezi další typ patří strukturální duplikace, o kterém jsem psal nedávno (Deméteřin zákon). Dneska se podíváme na další typ: duplikace znalostí a s tím související princip DRY.
Od C++11 je k reprezentaci nulového ukazatele možno použít nové klíčové slovo nullptr. V příspěvku se dozvíte, proč byste měli používat právě nullptr místo NULL či 0.
Již několikrát jsem ve svých příspěvcích zmiňoval Deméteřin zákon (angl. Law of Demeter). Dnes se podíváme na to, o co jde, k čemu je to dobré a co nám to přináší.
Někteří programátoři mají tendenci nechávat v kódu zakomentovaný kód. Ať už jsou jejich důvody jakékoliv, v následujícím příspěvku bych chtěl argumentovat, proč toto nedělat a zakomentovaný kód odstraňovat.
