Úvaha nad zveřejňováním zadání písemek

Od Petr Zemek, 2010-10-01

Nějak jsem se zasekl při důkazu, a tak jsem se rozhodl odreagovat sepsáním krátké úvahy na téma zveřejňování zadání písemek. Bude mě pak zajímat váš názor na to, kde je v této úvaze chyba (já ji totiž nevidím).

Během studia na FIT pozoruji, že mnoho učitelů si stěžuje, že se studenti na zkoušku naučí akorát pokoutně sehnaná zadání starších zkoušek a spoléhají na to, že se tam objeví podobné či stejné otázky, což bývá mnohdy pravda. Učitelé zase spoléhají na to, že mírně obměněné loňské zadání bude stačit a že o něm neví moc studentů. Že stačit nebude, o tom už se na vlastní kůži někteří přesvědčili. Řeší to pak apelováním na studenty tím, že se nic nenaučí, že vynesení zadání z místa zkoušky je nelegální, a že tím akorát ztíží písemky pro studenty v příštích letech. Že nic z toho nepomáhá, to je snad každému zřejmé (očividně ne, ale co naděláte). Stejně tak, jako nepomáhají výroky jistých organizací typu "auto byste neukradli" (někteří by si ho ale stáhli, pokud by to šlo).

Tak nějak mě napadlo, proč nezačít zveřejňovat zadání z minulých let? K čemu je tajit, když jejich obsah se stejně utajit nedá (to byste je totiž nesměli ukázat ani studentům u zkoušky, což dost dobře nejde). Vždy se najde někdo, kdo si zadání opíše či zapamatuje. Podle mě by zveřejňování zadání bylo řešením typu výhra-výhra (win-win). Studenti budou vědět, co je asi čeká, a taky budou vědět, že vyučující ví, že všichni mají stará zadání :). Taktéž si nebudou muset zadání pokoutně shánět. Vyučující zase budou vědět, že všichni studenti mají ke starým zadáním přístup (ne jen ti, kteří mají kamarády ve vyšších ročnících), a že studenti ví, že vyučující ví, že k nim mají přístup :). Taková common knowledge. Dále odpadne problém s "focením zadání" -- proč by to někdo fotil, když to bude na webu v pdfku? Tím pádem jakékoliv kalkulace ztrácejí smysl a to, že učitel dá stejné zadání jako minule, bude akorát značit buď jeho lenost, a nebo to, že je třeba se zamyslet nad obsahem předmětu (zřejmě bude stačit vyučovat obsah zkoušky). Tvrdit, že se pak budou muset zkoušet marginální záležitosti, mně přijde zcestné. Podle mého názoru by v každém předmětu, který jsem na FIT absolvoval, šlo zadání v pohodě obměňovat, aniž by se musely zkoušet marginálie (to se ale už mnohdy stejně děje -- mám na mysli ty marginálie).

A že by to nefungovalo? Ale fungovalo. Však se podívejte na předměty jako je ISS či IMA.

Tak, a teď by mě zajímal váš názor na tuto úvahu. A něco mi říká, že při příštím odreagování se mrknu na zákazy streamování a záznamů z přednášek, které mi taky hlava nebere :). Aneb "information is power, hide it well".

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.

Filtrované HTML (využíváno)

  • Povolené HTML značky: <a href hreflang> <em> <strong> <cite> <code> <ul type> <ol start type> <li> <dl> <dt> <dd> <h2 id> <h3 id> <h4 id> <table>
  • Zvýraznění syntaxe kódu lze povolit přes následující značky: <code>, <blockcode>, <bash>, <c>, <cpp>, <haskell>, <html>, <java>, <javascript>, <latex>, <perl>, <php>, <python>, <ruby>, <rust>, <sql>, <text>, <vim>, <xml>, <yaml>.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
CAPTCHA
4 + 8 =
Vyřešte tento jednoduchý matematický příklad a vložte výsledek. Např. pro 1+3 vložte 4.
Nějak se mi tady rozmohl spam, takže poprosím o ověření.

Myslím si, že je věcí každého učitele, zda zveřejní (před)*loňská zadání. Ono vytvořit každý rok nová zadání není úplně sranda. Sice je pravda, že třeba v GALu nebo v TINu si vždycky dokážeš vymyslet nový graf, resp. automat/regulární jazyk/..., v některých předmět to asi tak lehké ale nebude. Přestav si, že máš (hypoteticky) připravit zkoušku z PDB pro 400 lidí. OK. tak máme půlsemestrálku, ta se asi bude psát na 2 běhy (přednáškárnu pro 400 lidí nemáme), v každém běhu budou 2 skupiny, čili celkově 4 zadání. Pak máš zkoušku, tam je to samé, další 4 zadání. 1. opravný termín, dejme tomu, že se to zvládne v jednom běhu, tj. 2 zadání. Na druhý termín pak uvažujme že bude stačit jen 1 zadání. Čili celkově musíš za rok vytvořit 11 různých zadání a to tak, aby se nezkoušely marginálie a otázky v zadání se neopakovaly (jinak by to byla jen zkouška paměti). A vem si, že ten předmět třeba budeš učit 9 roků ~> 100 unikátních zadání.

Pořizování kopií zkoušky (ať už foťákem či jinak) podvádění je, na tom se shodneme snad všichni. U vědomého pořizování si (před)*loňských zadání to je těžší. Zkusím analogii. Chci řidičák na auto, jdu si k doktorce pro potvrzení, že dobře vidím, nechá mě přečíst písmena z tabule, ale já se je naučil předem, tak dostanu potvrzení, že můžu v pohodě řídit (i když vidím kulové). Osobně takové chování za podvodné považuji, pravidla hry jsou nastavena nějak a pokud je někdo obchází, podvádí (ano, ve zkušebním ani jiném řádu nic takového psáno není, dívám se na to z morálního hlediska, já vím, že o něčem takovém spousta lidí ani neslyšela, bohužel jsem ale idealista).

U podobných situací se mi osvědčila analogie s tímto vtipem:

Po roce od promoce se setkali dva bývalí spolužáci: "Člověče, když pomyslím na to, jaký jsem já inženýr, tak se normálně bojím jít k doktorovi!"

Když jdu na operaci, chci, aby se můj doktor choval při jeho studiu na vysoké škole takhle? Nechci.

Samozřejmě je to jen můj názor, rád se pobavím o argumentech podporujících jiné názory.

Dodatek: namísto zveřejňování (před)*loňských zadání učitelem bych spíš byl pro konec jejich šíření mezi studenty, tak jak je tomu nyní. Jde o "win-win" situaci: student je nucen naučit se toho víc (nemůže optimalizovat na zadání), pak taky víc ví, musí danou látku pochopit, což je přínosnější pro něj a obecně je to přínosnější i pro společnost, na druhou stranu vyučující nemusí pořád vymýšlet stále nová a nová zadání a může věnovat čas smysluplnějším věcem (například napsat pořádně oporu).

Ukamenujte mě.

Ano, s tím, že by to byla win-win situace, rozhodně souhlasím. Ale k tomuto řešení musíš kompletně změnit celou společnost. Jen zákazy to nevyřešíš -- budeš stále tam, kde jsi. Podobně, jako si jisté organizace neuvědomují, že přidáváním ochran a zákazů kopírování se nic neřeší. Zadání se prostě mezi studenty šíří. Tak proč neskončit tu šarádu a nezveřejnit je? Nebo změnit celou společnost... (The glove has been thrown.)

Nedělám si iluze, že bych sám dokázal změnit celou společnost. Ale myslím, že tolerovat takové chování není správné. Sám jsem zastáncem přístupu, že každá troška pomůže. Třeba se jednou dostaneme na úroveň západních škol, kde učitel může naprosto bez problémů odejít z místnosti, kde se píše písemka a nemusí se obávat, že studenti budou opisovat, protože prostě nebudou. Když si bude spousta lidí stahovat filmy z Internetu, řekneme si: "No co, když je stahují, tak je tam dáme sami, ať si je mezi sebou volně šíří a nemusíme vrážet prachy do různých pofidérních ochran?" Neřekneme, protože pak budou filmy stát za starou belu a bude v nich spousta reklam, protože jiný zdroj peněz prostě nebude...

ad opisování při zkouškách: Až na někoho, kdo opisuje (ať už při zkoušce, když budu hlídat, nebo v projektu) narazím, tak to rozhodně tolerovat nebudu.

ad stahování z netu: Divíš se ;)? Ne, zde mi nejde o volné šíření filmů, ale o změnu chování těchto organizací a snížení jejich nenasytnosti.

Moc děkuji za názor.

ad obměna zadání: Toho, že obměňovat zadání není úplně sranda, jsem si vědom. I tak si ale myslím, že to je do jisté míry zvládnutelné. Třeba po pár letech změním názor, ale nyní je takový, jaký je :).

ad analogie k řidičáku: Doktorka by měla zjistit, zda dotyčný vidí. To, že je použita metoda, kterou lze takto obejít (když už to společnost dělá), je špatné. Řešením je obměňovat tabuli (= použít něco, kde se dá text dynamicky měnit), utajit tabuli, nebo změnit celou společnost. To, že utajení není nejvhodnější řešení, a stejně "se to provalí", se přesvědčilo už spousta kryptografů při utajování algoritmu šifrování (místo utajování klíče). A kompletní změna společnosti? Hmm... To by bylo moc fajn. Ale...

ad analogie ke vtipu: Ano, tu analogii znám :). A myslím si, že zveřejňování zadání (a jeho obměna) by tuto situaci rozhodně nezhoršilo, tak proč to nezkusit?

Libor (neověřeno)

13 years 4 months zpět

Ono to řešení typu win-win záleží na tom, jak si definuješ užitkovou funkci. Já se docela dokážu ztotožnit s Ondrovou definicí. Hůř vidím tu užitkovou funkci pro učitele, který vyhrává tím, že musí pořád dokola vymýšlet nová a nová zadání.

Učitel má omezený počet ZH. Pokud jich více věnuje na vymýšlení zadání, tak pak zákonitě jich musí míň věnovat na opravování. Pokud vememe možnost, že učitel bude opravovat nad rámec vyčleněných hodin, tak pak to stejně není dobré pro společnost. Buď bude zanedbávat své jiné povinnosti, nebo bude mít méně volného času (=> větší stres apod.).

IMO je i situace, kdy učitelé používají pořád stejné zadání (příp. lehce obměněné), i když ví, že studenti tuší jejich obsah win-win situace. Učitel nemusí strávit čas vymýšlením nového, ale může vychytávat chyby, nejasnosti, příliš lehké a těžké otázky apod. S postupujícím časem tak zadání konverguje k tomu dokonalému, které studenty dobře prověří. Student, který se na to dívá z krátkodobého hlediska, se naučí to co bylo loni + něco okolo a má úspěch, prošel předmětem a ze svého úhlu pohledu vyhrál. Odpovědný student (ten kterého už popsal Ondra) se pak učí bez ohledu na to, co je v zadání. To, že je zadání léty prověřeno pak hraje v jeho prospěch, protože je menší pravděpodobnost, že nezíská body kvůli chybě v zadání.

Na druhou stranu situace popsaná v minulém odstavci je vlastně prohrou pro všechny strany. Pohodlný student může mít problémy u státnic, nebo v budoucím zaměstnání, protože třeba nebude znát základy. Odpovědný student může mít stejné nebo dokonce horší výsledky než ti pohodlní. To může znamenat, že dostane menší prospěchové stipendium a z dlohodobého hlediska se zaměstnavatelé budou na jeho vzdělání dívat hůř, protože už třeba budou mít zkušenosti s pohodlnými absolventy. A pro učitele taky není zrovna výhrou, když se o jeho škole bude říkat, že jí udělá každý.

Zároveň současná situace common knowledge obsahuje. Učitelé nejsou blbí a vědíí, že studenti mají informace od starších spolužáků. Obecně studenti nejsou blbí a vědíí, že to učitelé vědí. Učitelé zasé vědí ... atd. atd. atd.

Řekl bych, že najít optimální stav není vůbec jednoduché. Myslím, že bez změny společnosti (užitkové funkce => posun NE) se jeho dosažení asi neobejde. Takové procesy jsou ale dost pomalé. Problém zveřejňování zadání podle mě není ani zdaleka černo-bílý. Záleží na konkrétním předmětu. Lépe se vymýšlí zadání v IMA než v PDB apod.

Petr Zemek

13 years 4 months zpět

In reply to by Libor (neověřeno)

Taky moc děkuji za názor. Jak tak koukám, tak se zatím nejvíc naráží na problém náročnosti obměny zadání.

Učitelé nejsou blbí a vědí, že studenti mají informace od starších spolužáků. Obecně studenti nejsou blbí a vědí, že to učitelé vědí. Učitelé zasé vědí ... atd. atd. atd.

Já mám spíš dojem, že studenti kalkulují na to, že učitelé si myslí, že ta stará zadání nejsou až tak moc rozšířená, a občas se jim to může vyplatit (viz např. PGR). Taktéž učitelé kalkulují na to, že stará zadání nejsou tak moc rozšířená, což se jim zase může vymstít (opět např. PGR). Kdyby se zadání zveřejnila, tak ani studenti ani vyučující na to kalkulovat nemohou (resp. budou, ale pak budou hloupí).

Zadání se již obměňují tak jako tak. Tím, že by se navíc zveřejnila stará zadání, tak by se snížilo množství těch, kteří na něco kalkulují. Ano, jsem si vědom toho, že by se stejně našli studenti, kteří by se naučili jen stará zadání, i kdyby věděli, že stejně bude zadání nová. Ale již by jich nebyl tak vysoký počet, jako je tomu teď.

Václav Tunka (neověřeno)

13 years 4 months zpět

Situace, kdy garant, či přednášející neví jaké znalosti mají lidé opouštějící jeho předmět se stává již relativně tristní, viz. letošní státnice. Bylo tu zavedeno mnoho "jednoduchých" a relativně bezpracných (pro garanty a přednášející) opatření jako jsou minima ze zkoušek, lehká obměna zadání atp. Bohužel to chce zavést opatření, které vyžaduje od zkoušejících a garantů trochu více úsilí, které do této chvíle odmítali, či nepovažovali za nutné vynaložit.

Domnívám se, že nejvhodnější by bylo zavést písemnou zkoušku (ne test) u valné většiny P a PV kurzů s tím, že bude probíhat ústní dozkušování. Neprojdou tedy lidé, kteří látce nerozumí a zrychlí se i opravování zkoušek, jelikož ústní dozkušování bude provádět více lidí zároveň. Samozřejmě by mohlo dojít k tomu, že někdy by se student cítil poškozen subjektivním rozdílem požadovaných znalostí u různých zkoušejících. Na druhou stranu by zde byl písemny doklad ve formě písemky a nebylo by tedy možné někoho vyhodit pouze na základě subjektivních pohnutek zkoušejících.

Pouze tímto způsobem je dle mého názoru možné zaručit požadované znalosti. Bohužel to stojí nějaké úsilí, které budou muset vynaložit garanti a přednášející, ale nedá se nic dělat..

I Tobě děkuji za názor. Mám pocit, že oba naše návrhy jsou ortogonální, čili lze je uplatnit současně.

Na druhou stranu by zde byl písemny doklad ve formě písemky a nebylo by tedy možné někoho vyhodit pouze na základě subjektivních pohnutek zkoušejících.

Otázka, co mě napadá (resp. mě k ní přivedl můj kamarád z FITu), je ta, co by bylo v případě, že student napíše dobře písemku (= že by měl projít), ale k ústní části přijde "dutý". Zřejmě by projít neměl, ale vzhledem k té dobře napsané písemce by to nemuselo být až tak jednoduché a jednoznačné...

Tady je dobré poznamenat, že někdo může mít perfektní písemné vyjadřovací schopnosti, ale u "tabule" pak má problém dostat ze sebe souvislou smysluplnou větu, i když třeba látce rozumí. Faktory, které to způsobují je několik, např. "předbíhání myšlenek" (kdy dotazovaný ještě nedokončil první větu a už má na mysli pátou => pak, když chce říct obsah druhé věty, ji musí opět vymýšlet, protože ji mezitím zapomněl a zároveň se snaží poskládat šestou větu, takže se celý proces opakuje => výsledkem pak je nesouvislá mluva a blekotání), tréma aj.

Michal Prívozník (neověřeno)

13 years 3 months zpět

Na tuto uvahu by ti niektori garanti povedali, ze oni maju mnoho inej, dolezitejsej prace, nez vymyslat kazdy rok nove zadanie. Ale to sa uz dostavame k problemu: aka je napln prace vedeckych pracovnikov na vysokej skole? Vyzkum? Vyuka? V akom pomere?

Díky za komentář. Osobně nevidím problém v tom, aby zadání připravovali doktorandi a garant to jen korigoval/zkontroloval, aby zaručil kvalitu dané zkoušky. Doktorandi tak získají započitatelné hodiny, které potřebují, a garanti s tím budou mít méně práce, než kdyby museli zadání vymýšlet. Ostatně tohle už je někde běžná praxe (i na FIT).