Dnes bych chtěl krátce zmínit dva z mých oblíbených přednášejících o programování, včetně odkazů na shlédnutí některých jejich přednášek.

O důležitosti snižování počtu #includovaných hlavičkových souborů v C a C++ jsem zde již psal. Důvodem je urychlení překladu, především pak toho inkrementálního během vývoje. V dnešním příspěvku se podíváme na nástroj include-what-you-use, který umí zbytečné #includy detekovat a případně i automaticky odstranit či nahradit za dopředné deklarace.

Existuje mnoho druhů duplikace. Nejznámějším typem je duplikování kódu. Mezi další typ patří strukturální duplikace, o kterém jsem psal nedávno (Deméteřin zákon). Dneska se podíváme na další typ: duplikace znalostí a s tím související princip DRY.

Dnes se podíváme na to, proč se běžně psaný cyklus tvaru for (unsigned int i = 0; i < container.size(); ++i) může zacyklit.

Od C++11 je k reprezentaci nulového ukazatele možno použít nové klíčové slovo nullptr. V příspěvku se dozvíte, proč byste měli používat právě nullptr místo NULL či 0.

Již několikrát jsem ve svých příspěvcích zmiňoval Deméteřin zákon (angl. Law of Demeter). Dnes se podíváme na to, o co jde, k čemu je to dobré a co nám to přináší.

Někteří programátoři mají tendenci nechávat v kódu zakomentovaný kód. Ať už jsou jejich důvody jakékoliv, v následujícím příspěvku bych chtěl argumentovat, proč toto nedělat a zakomentovaný kód odstraňovat.

Neberte mě špatně - Python je skvělý jazyk. Je mým oblíbeným jazykem a programuji v něm s přestávkami od roku 2007 (někdy od verze 2.5). Žádný jazyk ale není perfektní a Python není žádnou výjimkou. V dnešním příspěvku bych se s vámi chtěl podělit o skutečnosti, které se mi na Pythonu příliš nelíbí.

Když vám váš program padá, tak je potřeba jej odladit a nalézt příčinu. Při ladění jste se již mohli setkat se situací, kdy program padá v metodě, která byla volaná přes nulový ukazatel. Přišlo vám však divné, že k pádu dojde až v těle metody, nikoliv již při volání metody. Popřípadě volání metody přes nulový ukazatel projde bez pádu. V dnešním příspěvku se dozvíte, proč k této situaci může dojít.

V dalším díle našeho seriálu o chybách v návrhu se podíváme na nešvar, kterého se mnohdy nevědomky dopouštíme: místo doménových typů k reprezentaci složených dat používáme řetězce.