Možná jste se již setkali s C++ kódem, kde se místo size_t využívalo std::size_t. V tomto krátkém příspěvku se dozvíte, jaký je v nich rozdíl a který z nich používat.
Již delší dobu jsem uvažoval nad koupí mechanické klávesnice. Nakonec jsem si ji pořídil. V následujícím příspěvku bych se chtěl s vámi podělit o tom, co to je, k čemu to je, mezi čím jsem vybíral, pro co jsem se rozhodl a jaké jsou mé zkušenosti po týdnu používání.
V příspěvku se podíváme na to, proč v C++ při vkládání objektů do std::map přes operator[] vyvstává potřeba mít definovaný defaultní konstruktor. Následně si ukážeme způsoby vkládání objektů, při kterých tato potřeba odpadá.
Některé skutečnosti si člověk uvědomí či plně docení až u projektů, které trvají několik let a vystřídá se na nich více lidí. Tento příspěvek je o tom, jak učinit takové projekty udržovatelné, tedy schopné odolat náporu času a zásahům programátorů.
Od C++11 lze napsat for cyklus přes daný výčet hodnot (např. 1, 2, 2, 8, 13) mnohem jednodušším způsobem, než tomu bylo v C++98. V tomto krátkém příspěvku se podíváme, jak na to. Mrkneme se i na jedno rozšíření připravovaného standardu C++1z, které kód ještě o něco zjednoduší.
V dnešním příspěvku se podíváme na to, proč je dobré psát kód na jedné úrovni abstrakce (angl. single level of abstraction). Ukážeme si několik příkladů kódu, který tomuto principu nevyhovuje, poté jej upravíme a uvidíme, jaké výhody nám to přineslo.
O důležitosti snižování počtu #includovaných hlavičkových souborů v C a C++ jsem zde již psal. Důvodem je urychlení překladu, především pak toho inkrementálního během vývoje. V dnešním příspěvku se podíváme na nástroj include-what-you-use, který umí zbytečné #includy detekovat a případně i automaticky odstranit či nahradit za dopředné deklarace.
